V podhradí starobylého Krumlova se začíná cosi probouzet. Město, které kdysi dýchalo slávou rodu Rožmberků, se zvolna noří do zapomnění. Uličky jsou pořád krásné, ale příběhy, které kdysi žily mezi jejich zdmi, se vytrácejí. Nikdo nezná pravé důvody… tedy až na něho. Na posledního Rožmberka.
Ať padne mlha na toto město, ať zapomene své slavné dny,
ať jméno Rožmberk vybledne jako růže pod podzimním mrazem.
Jen krev rožmberská, může napravit, co v hněvu mé srdce zasadilo.
Duch Petra Voka se po staletí toulá městem, spoutaný slovy, která kdysi pronesl v hněvu a bolesti. Vyřkl kletbu, když ztratil to, co mu bylo nejdražší – samotné město. A ačkoli toho později litoval, nebylo již cesty zpět.
Zbývá jediná naděje: že jeho krev, i kdyby jen ve střípku, přežije. A že ti, kteří ji ponesou, dokážou napravit jeho chybu a vrátit Krumlovu jeho paměť.
A potom jste tu vy a nečekaný dopis. Místo, které na mapě není. Slova, která zdánlivě nedávají smysl. Co byste přece vy mohli mít společného s rožmberskou růží?
Anebo že by přece jen…?
Možná, jenom možná, právě vy v sobě nesete poslední kapku krve velkého Rožmberka. A tak právě vy jako jediní můžete vrátit městu paměť dřív, než se ztratí v temnotě.
